Český hudební skladatel, se narodil 13. září 1928 v Opočně ve východních Čechách.
Po studiu na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Šest let pracoval v otcově knihtiskárně v Opočně. Po jejím násilném zničení v roce 1950 odchází na Pražskou konzervatoř, kde získává tři absolutoria v oborech dirigování u prof. Špidry a A. Klímy (1954), bicích nástrojů u prof. Špačka a skladby u prof. F. Píchy a M. Krejčího (1955). Akademii múzických umění absolvoval v oboru skladby u prof. J. Řídkého a P. Bořkovce a filmovou a scénickou hudbu u prof. V. Trojana v roce 1959.
Ačkoliv většinu života prožil ve svobodném povolání skladatele, působil také i v několikavýznamných funkcích. Byl dramaturgem Čs. televize, šéfredaktorem Pantonu, předsedou Asociace hudebních umělců a vědců. Od roku 1994 je členem Pondělníků.
V roce 1951 byl přijat v Paříži Arturem Honeggerem za jeho žáka, právě tak jako Georgesem Auricem za jeho asistenta. Pobyt v Paříži mu byl z politických důvodů znemožněn. Slukovo dílo je velmi rozsáhlé a žánrově různorodé. Dominuje v něm oblast komorní hudby (4 smyčcové kvartety, dua, tria, sonáty, kde zejména violoncellova dosáhla světového ohlasu, nepochybně díky Pablu Casalsovi, který ji uváděl na svých kurzech).
Vokální tvorbu reprezentuje 14 písňových cyklů, řada sborů a čtyři kantáty. Velký ohlas má tvorba pro děti a mládež (Klavírní školička, Hry a sny, Klavírní brevíř, Návraty). Symfonická je reprezentována 10 skladbami (Oravská balada, Cesta uzdravení, Z Východních Čech, Sinfonietta, Lento affabile). 85 hudeb k filmům všech žánrů, 30 televizním inscenacím, 6 seriálům a více než 130 šansonů a populárních skladeb, pak jen dokresluje široké spektrum Slukovy tvorby. Jeho skladby, zejména z oblasti vážné tvorby, jsou zachovány na více než 25 gramofonových deskách (též v Rusku, USA, Japonsku, Německu), 18 CD (ve Francii, Japonsku, Německu, Kanadě, USA, Holandsku, Belgii, Švýcarsku) a souborné vydání celého Slukova díla realizuje vydavatelství EDITIO MUSICA HUMANA (dosud bylo vydáno 106 svazků).Celá řada Slukových skladeb byla vyznamenána různými cenami ve světě (Moskva, Varšava, Vídeň, Cannes, La Plata, Milano) i doma ( cena Pražské konzervatoře, Českého hudebního fondu, Pantonu, Ministra kultury a jiné). Vedle hudebních ocenění byl vyznamenán čestnou medaili T. G. Masaryka a v roce 2003 na jeho počest Mezinárodní astronomická společnost pojmenovala nově objevenou planetku (asteroid) jeho jménem (LUBOSLUKA).
Hudba L. Sluky nikdy nepodlehla jednoznačné žádné z novodobých skladebných technik či směru, leč poučena jejich existenci vědomě navazuje na nejlepší tradice některých klasiků 20. století, z českých zejména na estetiku a dikci Leoše Janáčka a hlubokou a opravdovou senzibilitu Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Sluka se rovněž věnuje tvorbě výtvarné a literární (dosud například vydal tři básnické sbírky, napsané v klasické japonské formě haiku).